vztah? ani ne děkuji

Kluci, to je děsivé téma, jsou moje slabost, to co mě ničí, když o tom tak přemýšlím kvůli tomu co řekl kluk jsem byla schopná udělat hodně, před pár lety, ani tomu můžu věřit, jsem byla schopná pro svoji lásku udělat cokoliv, nedopadlo to pro mě moc dobře, psychicky jsem se složila a trvalo hrozně dlouho než jsem si dovolila pustit kluky k tělu, bohužel to vždy skončilo tragédii, jednou jsem utelka, po druhé nedošla a po třetí jsem zjistila že je hrozně žárlivý a na to nemám nervy, prostě smůla. Nebo ono to možná ani není smůlou, ale mým postojem, jsem hrozně opatrná, mám hrůzu z toho že zklamu, ublížím, to se začnu tak hrozně kontrovat... Jsem úplně jiný člověk, teda spíš robot. 

Přiznávám se chybí mi kluk, blízkost někoho druhého, dotyky, láska, ale vztahy mě vyčerpávají, nelíbí se mi omezenost, upřímně po tom co jsem zažila, mi kluci přijdou jako větší stíhačky než holky, to kluk vyžadoval to kde jsem, s kým, být sním, říkat jak ho miluji, všude se mluví o tom jaké jsou holky, ale stále víc poznávám, že je to přesně na opak. Možná jsem jen divná...ale zase, seděla jsem s kamarádkou a tohle téma řešily, na hodně věcí má podobný, stejný názor, možná jsme jen mladé já nevím. 

Nejspíš až budu starší budu mít jiný názor, budu chtít někoho, kdo se mnou bude pořad, říkat mi sladká slova, jo asi to tak bude, ale teď... Nepotřebuji to, jsme mladé, jsme plné života, chceme nebezpečí, sex, party, vztahy nás spíš omezují než naplňují.
Láska je krásná, ale umí ublížit, pokud miluješ, umíš i nenávidět, láska ničí, nevěřím na lásku, věřím na přátelství, jednou jsem klukovi řekla, že přátelství je pro mě víc než kluk, cítil se dotčený, přátelé tu jsou když láska odejde, za svůj život jsem moc přátel, těch opravdových moc neměla a proto si jich vážím víc než lásky... Možná i proto se mi vyhýbá obloukem snaží se mě potrestat >:D  nevadí stává se... Nechávám se vláčet životem, myslím že jsem šťastná, ...myslím?? Já se po letech vážně šťastná cítím! A to i bez kluka, vztahu..mám přátelé.

Nikdy nezapomenu na můj první opravdový vztah, byla to láska na první pohled, chodil běhat v době kdy jsem já bruslila, každý den jsem vyrážela do parku, abych ho aspoň zahlédla, občas jsem mu řekla: ahoj. Nic jsem o něm nevěděla, o půl roku později jsme se setkali, začali spolu chodit *miluji Facebook* byl to krásný vztah, skončil až příliš brzy... Já ho skončila... Už jsem to dál nezvládala, nikdy nezapomenu na první den kdy jsem ho uviděla, ten den mi změnil život, víc než jsem si dokázala představit, ne nepředáním, ale o tom až někdy příště :)

Já a sebepoškozování... Když to přijde, musím

Ahoj, začnu tento článek trochu jinak, je to pro mě docela důležité téma a né moc jednoduché. Byl to nápad okamžiku, nebo spíš situace, docela trpím na deprese a úzkostné stavy a při jednom z těchto stavů mě napadlo napsat článek o sebepoškozování, je to.hodně odsuzované téma, hodně lidi vám řekne že jste blbí, proč to děláte, že je to emo... Zraňuje to člověka.
Pamatuji si, kdy jsem se pořezala poprvé, bylo to v 6 třídě, odšroubovala jsem nůž z velkého ořezávátka a pižlala jsem si ruku, máma si toho všimla, ale nic... Možná to brala jako můj pubertalní výlev, já nevím. Tak jako tak, právě v té době jsem začala mít problémy.
--------------------------------------------
V pokoji je až na malý proužek světla z mobilu tma, začínají se objevovat první černé myšlenky, koukam na starou fotku, ty nohy, ta mezera, to je prostě boží, otočím se na druhý bok,cítím jak se mi otřou stehna, "jsem takový špek", pomyslím si, do očí se mi nahrnou slzy, "jak jsem to jen mohla dopustit?" pomyslím si, jsem zoufalá, začínám se třást, mám chuť se říznout, myslím na nůžky v koupelně, chystám se stoupnout, najednou slyším kroky, dveře od koupeny se zabluchnou, "sakra máma", hledám pouzdro, vytahuji kružítko, "aspoň něco" škrábu se na nohách, bodám se, ale to mě nebaví, vracím se k mobilu, přítel zrovna řeší mé tzv. "Špeky","máš břicho jak obrácený lavór", směje se mi, nechape moje starosti. Máma opouští koupelnu, chvíli ještě ležím, třeba to dnes neudělám... Vstanu, vezmu z šuplíku nůžky a vracím se do pokoje... Nůžky se mu zaryjí do kotníku, "sakra, táta je nabrousil" neřeži se moc hluboko, stačí mi trocha krve a hlavně bolest, nůžky mi trhají kůži... Tohle by dnes už stačilo...

Asi jsem divná, ale mám co se týče sebepoškozování pravidla přes které nejede vlak, například se nikdy neřeži nožem ani žiletkou, bojím se.... Nevím proč. Taky se neřeži na zápěstí, nechci si přece podřezat žili...
Taky se často biji, mlátím hlavou futra bouchám se pěstí do hlavy, tvořím si modráky...
Nejsem na to hrdá, je to moje slabost... Dělám něco co bych neměla a když musím, tak prostě musím... Děsím se toho, že to jednou uvidí můj kluk, bude se ptát, bude ho to děsit, moje jizvy nejsou nic pěkného, jdou vidět... Já nechci léto! Nechci kraťasi, nechci palvky... Lidé se budou ptát...

14.2. Valentine's day

Valentýn, proč mě tento den tak děsí? Nemám ho ráda, ani trochu... A je úplně jedno jestli jsem zadaná nebo ne, přijde mi to jako jeden velký reklamní tah, hloupý americký svátek, jo nemám moc ráda ani ameriku :D 

Nevím od kdy mě tento den děsí, asi od té doby co jsem začala mít z takových věcí rozum, přijde mi že je to jen způsob jak z lidí dostat peníze, nevidím v tom nic víc, nevidím tu romantiku, zamilovanost, nádheru nene :D jsem asi divná holka... Ale rozhodně neříkám, že nemám ráda dárečky, romantiku, jen mám prostě radši český první máj :3 večerní máj byl lásky čas ♥♥♥ to je můj zamilovaný den.

Tento svátek má své kořeny v antice, kdysi dávno žil kněz jmenoval se právě Valentýn a ten oddával tajně páry, vojáky, kteří měli svatbu, zasnoubení zakázané, knězi na to přišli, 14.února ho nechali... Podle legendy, popravit. 

Jak se tento svátek slaví ve světě? Různě, někde je to opravdu zajímavé, nebudu tady psát o nákupní horečce američanů, ne podíváme se jinam, víte třeba jak se tento svátek slaví v Japonsku??? Tam totiž tento svátek patří mužům! Japonky pro své muže vyrábí čokoládu s tajnou přísadou, do své Valentýnské čokolády přidávají krev...menstruační krev, ne nedělám si legraci, věří tomu že díky této tajné přísadě se do nich pan dokonalý zamiluje. 

To třeba ve Francii vaří muži svým ženám slavnostní večeři, bez krve... :D a v Dánsku tento den žádají ženy muže o ruku. 

V mé milované jižní Koření se stejně jako v Japonsku a ženy dávají čokolády mužům, narozdíl od Japonska je bez krve, jde jen o to koupit co největší čokoládu :D pro ženy je tu pak white day :) a jen tak pro zajímavost slaví i black day a ten je pro ty co na Valentýna a ani na white day nic nedostali XD

Zítra přidám článek o tom jak jsem tento "svátek" strávila já :P ♥♥

Dobré nebo zlé já?

Každý člověk má v sobě zlé a hodné já, u někoho převažuje to hodné, u jiného špatné a u dalšího je to téměř vyrovnané. Každé z těchto dobrých a špatných já má něco do sebe, jsou kouzelné. 

Já jsem už jednou říkala, jak moc mě přitahuje zlé já, líbí se mi bad girls, černé labutě, mrchy, dřív to bylo naopak, toužila jsem po tom být hodná holka, přišlo mi to dokonalé. Časy se mění... Hodně lidí mě má za slušnou holčičku, poslušnou, milou, hodnou bla bla bla někdy mě to překvapí, připadám si jako anděl. Ve skutečnosti jsem jen hodně dobrá herečka co si dává pozor na emoce, jak na lidi působí, maskuji to špatné co ve mě je. Jsem v tom vážně dobrá. 

Zkusím se na špatné já podívat i z trochu jiného pohledu, špatný kluk, všimli jste si toho, že si holky vybírají nebezpečí? Hodný kluk je prostě nuda, moc slušný, moc milý, moc romantik, vzhled... :-D  ono je jedno z které jeho části vyzařuje ono nebezpečí, může to být vzhled, způsob života, někdy stačí opravdu malý detail.

U holek, nevím jak to kluci vidí, mě se na holkach nebezpečí líbí, ale můj názor není důležitý, já si myslím že kluci chtějí křehkou, hodnou holku- samozřejmě v určitých ohledech. 

dokonalý, dokonalá... Honba za dokonalostí

Dokonalost, co to vlastně je? Ženeme se za ní, obdivujeme ji, ale jak vypadá? ...Napadá mě spousta otázek. Když se řekne dokonalost, představím si anorektický perfekcionalismus, být dokonalá ve všem. Taky jsem si tím prošla. 

Chci být krásná, štíhlá, mít hezké vlasy, oblečení, chci být poslušná, chytrá, hodná... Prostě dokonalá!  Stop! Proč tohle všechno? Co je na tom tak úžasného? Vždyť dokonalost v pravém slova smyslu neexistuje. Tak proč?

Když člověk o tom přemýšlí není lepší byt jiná? Originální, vyčnívat z řady. Za poslední rok se toho pro mě hodně změnilo, z hodné holky, posedlé právě dokonalostí, se stala ta co chce vyčnívat z řady, protože právě tak si mě někdo všimne. 

Být černou labutí, krásnou, přitažlivou a nebezpečnou, proč mě tak vzrušuje nebezpečí? Z bílé labutě se stala černá, z Odetty Odillie... Ano dívala jsem se na Černou labuť :-D úžasný film. 

Když mi bylo 15 toužila jsem po dokonalosti, byla jsem schopná pro to udělat cokoliv, pamatuji si že jsem chtěla být 100% úplně ve všem, chtěla jsem byt dobrá dcera, dobrá přítelkyně, mít pěkné známky, být hubená, krásná ano dokonalá v každém ohledu, postupně jsem se měnila, stal se se mě nový člověk. V jeden okamžik už toho bylo příliš, čím víc jsem se snažila zdokonalit tím víc jsem se cítila jako nula, ta nejhorší, nejošklivější.... Zhroutila jsem se, uzamka sama do sebe, přišla jsem o vše, co jsem měla ráda.

Trvalo mi téměř dva roky než jsem tyhle stavy dokázala překonat a začala žít, být dokonalá není vše a lidi to ve skutečnosti děsí, jste jako mrtvola, nejste skuteční. Pamatuji si na pohledy ostatních, jak si něco šeptali...

Dokonalost není vše, není to nic co vám zaručí popularitu, ne to rozhodně ne...

Kašle te na dokonalost, buďte sami sebou :) jste krásní, inteligentní ♥

moje rtěnky 0.1 (8.2. 2015)

Miluji rtěnky, netajim se tím, jsem schopná řešit odstíny a značky celé hodiny, jaké bych chtěla, jaké barvy se mi líbí nelíbí, prostě magor. A tento článek bych chtěla věnovat mým miláčkům. Nemám jich moc, upřímně myslím, že jich mám hrozně málo, ale zase by nemělo byt problém o každé z nich něco říct, nebo se o ní aspoň zmínit. Trvalo mi dlouho, než jsem se odvážila jít do rtěnek, dlouho mi přišlo že je to příliš odvážné :D  byla jsem mala a hloupá a mým nejlepším kamarádem byl lesk na rty, pamatuji si že jsem měla období, kdy mi máma kupovala pořád lesky a mě to hrozně štvalo, toužila jsem po rtěnce a dopadlo to tak, že jsem si nakonec jednu z jejich přivlastnila a tou bych asi dnes začala.