Draw my body

Na začátku bych chtěla říct, chci změnit zaměření mého blogu, omezit články o PPP, psychice a pasát víc o svém životě, nákupy, co jsem dělala a tak, bulimie mám v mém životě své místo, myslela jsem že mi nevadí o tom mluvit, ale  poslední dobou mi to začíná vadit, ne psát si o svém problémů s lidmi, spíš o tom mluvit takhle veřejně, je to nejspíš tím, že jsem si myslela, jak jsem OK, ale nejsem... Cítila jsem se dobře, ale teď je mi pěkně mizerně a o tom bude nejspíš vypovídat můj článek. V nemocnici jsme na jedné skupině kreslili to jak se vidíme, jak vidíme své tělo a já se rozhodla takhle veřejně říct jak vidím sama sebe.

Začnu od hlavy, můj obličej mě poslední dobou pěkně se*e, hodně jsem nabrala v obličeji a udělal se mi podbratek, taky mám tváře jak křeček, co mi naopak nevadí jsou mé klíční kosti, kdo hezky vidět, i když to není co to bývávalo... Ruky nějak neřeším, nevím co k nim říct, prsa mi nevadí nemám rada velká prsa, jsou nepraktická a kdybych měla větší prsa měla bych ještě větší břicho. Břicho, hrozně jsem teď nabrala v břichu, mám tam velkou vlnu, to co jsem dřív měla v sedu, teď mám ve stoje, je to hrozny, jsem jak kus želé nebo pudinku, fuj fuj. 

V druhé části začíná teprve tragedie, stehna nesnáším svoje stehna, mám hrozně tlusté nohy, jak se dotýkají, otírají o sebe.... Je mi z toho nevolno, hrozně jsem teď přibrala a jo štve mě to, jsem z toho zoufalá, ale nedokáži s tím něco dělat, jídlo mě ovládá, musím jíst, pořád a pořád, nevím co mám dělat, jsem slaboch, bez vůle. Stydím se za sebe.... Jinak stehna jsem malovala opravdu dlouho, než byly podle mých představ nechtěla jsem ať působí přehnaně, nebo hubenější než jsou ve skutečnosti. Taky tam mám jeden detail, jizvy na nohách..

Takhle já vidím sama sebe, tohle je můj pohled do zrcadla, možná je zkreslený, možná také ne, chtěla bych vyzvat ty, kdo si tento článek přečte, ať si zkusí namalovat sami sebe, říct si jak co vidí a cítí, zamyslí se a dají mi vědět do komentářů :-) jsou vaše představy reálné? Nebo jde jen o vaše černé myšlenky? Jsem zvědavá jak to kdo má 

Článek: vše a všechno

Občas si říkám, jak by bylo jednoduší všechno co píšu prostě natočit, někdy mám celkem problém vyjádřit vše co se mi hodní hlavou. Já vim, že jsem dlouho nenapsala, bohužel nemám kdy, články jsme psala ve škole a teď, když mám jen praxi není prostor pro psaní, navíc doma trávím minimum času, mám toho teď tolik. Tento článek bude takový mišmaš, všechno co se mi honí hlavou, mám pár nápadů na články a vzhledem k tomu, kolik mám času, jsem se rozhodla sepsat vše na jednou. 

Jako první bych se chtěla zmínit a tomto víkendu, skoro po roce jsem se viděla s kamarádkou z nemocnice, párkrát jsem se o ni už zmiňovala, ona je úžasný člověk, pro mě velmi důležitý, měla jsem ohromnou radost, že přijela a mohla jsem s ni trávit víkend! Bylo to jako za starých časů, akorát místo sezení na parapetu jsme mohli jít a sedět kdekoliv, je neuvěřitelné, že já jsem ta sama holka, která s ní byla na psychiatrii, ta hodna, tichá holčička, teď pila pivo, kouřila... Jak řekla nikdy jsem si nemyslela že my dvě spolu pujdem na párty, ale aspoň si můžu říct, já jsem tě nezkazila. Úžasné tři dny ♥ škoda, že je mezi námi taková vzdálenost ... 

Poslední dobou často přemýšlím, jestli ve mě zůstalo něco anorektickeho, došla jsem k tomu, že ano, dřív jsme si toho nevšímala, ale teď si uvědomuji, že jsou určité druhy potravin,kterým se vyhýbám a dělá mi i problém je jíst, jo sním je když musím, ale samotnou mě ani nenapadnou. Jsou to například těstoviny, já posledních pár měsíců nejím vůbec těstoviny, od začátku roku jsem je mela tak 3krat(nepočítám ty bezlepkové) a to je opravdu divné, dřív jsme je jedla několikrát do týdně! Dál jsem hrozně omezila brambory, pokud jsem neměla těstoviny jedla jsem brambory, nevím čím to je, není to změnou chutí, spíš něco v hlavě. To, že mám strach ze sýrů, jsem už několikrát zmiňovala, tento problém je už vyřešený a sýry v jídelníčku řešit nemusím. I když si už nepamatuji hodnotu potravin, ano když přestanete počítat kalorie, zapomenete kolik co má, to by mě dřív ani ve snu nenapadlo!, stále si hlídám jak jím, odhaduji a snažím se příjem ovládat, bohužel, jsou tu bulimické záchvaty.... Ty mi v tom dělají pěkný bordel! 

Další věcí je fakt, jak těžké je pro mě pochopit dívky s anorexií, přesto že jsem si ji prošla, nedokáží tuto nemoc pochopit tak jako dřív, říká se kdo nezažil nepochopí a já dodávám, kdo se vymaní z jejich spárů zapomene, ne úplně, ale spoustu věcí nevnímám jako dřív, je těžké se v cítí do těch holek... Protože já si z toho nedělám tak těžkou hlavu, jsem bulimička a ač je to také porucha příjmu potravy, je úplně jiná než anorexie, tedy aspoň u mě je jiná :) 

To mě přivádí k tématu, které me moc tíži, bolí mě, když vidím kamarádky, holky na kterých mi záleží v takovém stavu jakém jsou, nikdy nevím, jestli se ráno nepropudim: XY umřela, prohrála svůj boj, stejně tak nikdy nevím, kdy já skončim se selháním organismu, i když, moje výživa je jiná, než ta holkem s anorexii, já si jídlo povoluji, jim pravidelně ... Jen mi to čas od času pěkně ujede a to je potom zle.

Zvracení...to je taky špatné, jednu dobu jsem téměř nezvracela, pak jsem zase začala, pak to omezila a zase, je to kolotoč... Ale i přesto je to o 100% lepší, nezvracím už každý den, jsem schopná to aspoň trošku ovládnout, což dřív bylo nepředstavitelné!

Na konec jsem si nechala mé důvody proč žít a nevzdávat to, několikrát jsem se už pokusila o sebevraždu a teď si říkám ,díky bohu mi to nevyšlo, nikdy nevíte co vám život přinese, byla jsem na dně, zoufalá, vyčerpaná a teď, přišla nová vlna, jsem jako vyměněná plná života, z mého seznam věcí co.musím stihnout než umřu, ovšem teď užívám si života dokud mě to nezabije :D  mým životem se stali párty, kamarádi a láska, každý si musí najít to co je pro něj důležité, to co miluje, co koho baví.

Nezapomínejte, věř te v sami sebe! To je základ všeho :)

Já vím... Tento článek asi nedává moc smysl, je to vše co jsem chtěla říct.