lidé z nemocnice, jak jsou na tom teď?

Měla jsem tady další přání, napsat článek o tom, jak jsou na tom lidi z léčebny dnes, upřímně se mi do toho moc nechtělo, bála jsem se ať někomu z nich tím neublížím, ale došla jsem k názoru, že tím nic nedokazím.  Chci říct, že s těmi lidmi nejsem moc v kontaktu, vím jak jsou na tom hlavně díky skupin na fb a instagtamu.

První bych se chtěla zmínit o Anorektičce, o které jsem psala v článku o lidech z léčebny (ta co se hrozně malovala), ona na tom není moc dobře, má za sebou (od doby co jsem spolu leželi) další dvě léčby v nemocnici v Motole, pořad se porovnává s ostatními, já mám strach něco napsat, ona na tom není moc dobře, moc nejí (i když tvrdí že ano), posledně se porovnávala se mnou, to mě vážně urazilo. Myslím se že se z toho nejspíš nikdy nedostane, chce upoutat pozornost, chce aby ji lidé litovali, měli o ni starost.

Další osoba je v te době anorektička, měla jsem ji moc ráda, byla chytrá, rozuměla ostatním. Od doby kdy jsme spolu byli v nemocnici se hrozně změnila, hlavně vzhledově, je tak roztomilá, jiná. Dřív měla anorexii, před pár týdny jsem ji psala a je na tom jak já, přibrala 10kilo, ovládla ji bulimie, střídají se ji záchvaty přejídání, hladovění a zvracení. Když jsem to slyšela, hrozně mě to mrzelo, kamarádka mi na konci léta říkala, že ji potkala a říkala ji, jak na tom je... To si nezasloužila.

A u anorektiček ještě zůstaneme, nedavno jsem u psychologa narazila na další úžasnou osobu, udělalo mi ohromnou radost, když jsem ji viděla, byla krásná, vyzařovala z ní energie, měla takovou tu živou jiskru, přesně to co holkám s MA chybí, říkala mi, že se ji daří dobro, jídlo neřeší a její záchvaty zmizely, dodalo mi to energii. Moc jsem si ji vážila už v nemocnici, dokonce jsem si jednou schovala kamínek, který mi "darovala" při jedné hře na skupině.

Měli jsme na oddělení hrozně roztomikou holku, byla sice metalistka, ale hrozně rozkošná. Říkala mi, že ji rodiče vyhodili z domu, žije u přítele a je "žena v domácnosti", říkala mi že byla v odmašťovně, v Černovicích. Říkala, že to bylo drsné, absťaky byly hrozné, snažila se obvolat všechny feťáky co zná, aby ji sehnali perník. Věděla jsem, že byla drsná, ale tohle mě vážně překvapilo.... To co mi popisovala, nezávidím jim to.

Vím jak je na tom víc lidi, ale nepřijde mi to nijak zajímavé, většina anorektiček se stále motá v anorexii, hrají si na recovery( to by mimochodem mohl být další článek), T.je pořad stejný rebel, M.stejný intelektuál. Přiznávám se, nějak extra se nezajímám o to jak na tom kdo je, je to jejich boj a já s tím nic nenadělám, jen mě to stahuje dolů.