Udělej si pěkný den

Jsem docela psychicky labilní, zní to hodně divně když to tak řeknu, ale moje psychika je nestálá, někdy stačí málo a jsem v háji, jindy zůstávám u emočně náročných situacích klidná a chladná, dnes se bude článek týkat první situace, tedy toho kdy mi psychika dává zabrat. Jsou dny kdy mám deprese, nic mě nebaví, mám úzkosti, připadám si jako bezcenná nula, co ostatním jen ubližuje, je tlustá, blbá a neschopná, no prostě hrozný zloun. V takových situacích existují drobnosti, které mi zvednou náladu, když mám depresivní období je nejlepší čas na to jít nakupovat, pořídit si nějakou hezkou drobnost, udělat si pěkný den. Možná to zní jako úlet, krávovina, ale pomáhá to! 

Když mám špatné období, je pro mě dobré udělat si pěkný den, tak to mu já říkat, ráno si připravím nějakou lepší snídani, hezky ji upravím, skořice, oříšky, čokoláda... K tomu do nějakého pěkného hrnečku kafe nebo čaj, je hezké si zpříjemnit den hned ráno, potom se namaluji pěkně pomalu, vyhraji si s tím, vyžehlím si vlasy... Snažím se abych se cítila co nejvíc spokojeně. Někdy si před malováním dam na obličej s.o.s. masku, rozzáří obličej, pěkně ho hydratuje.
Je super potom vyrazit do obchodu, projít si město něco hezkého si koupit, vždycky projdu všechno, rada chodim do drogerii, prohlížím si kosmetiku, hlavně rtěnky a tvářenky, super jsou i vyprodejové košíky dají se tam sehnat super kousky za pár kaček,  ráda taky zkouším novinky, limitované edice... Je to fajn odreagování, procházet odstíny rtěnek, čuchat k šampúm, krémům a hlavně si něco pořídit, třeba jen drobnost, já si naposledy udělala radost baby lips electro a to hned dva druhy a také rtěnku od essence, já mám rtěnky od essenc ráda, i presto že je to levná značka, koupila jsem si NUDE 03 COME NATURALLY, konečně mám nějakou přírodní rtěnku, je to nezvyk světlá barva rtěnky, to ale neplatí o baby lipsech, jeden je křiklavě růžový, jmenuje se PINK SOCK a voní jak žvýkací bonbónky, druhý je fialový, voní po borůvkách a jmenuje se BERRY-BOM, jsou prostě boží!!! ❤ Haha jsem jako malá holka. 

Nejlepší je když v tento den je pěkné počasí, sednu si v zámecké zahradě, poslouchám písničky, pozoruji lidi kolem sebe, přírodu, fotím... Důležité jsou drobnosti detaily :) 
Když není hezky a jsem doma brzo jdu do šicího pokoje a vyrábím, mám rada DIY a homemade, často hledám inspiraci na YouTube, dají se tam najít zajímavé věci na šití, dekorace, praktické věci... Super je třeba kanál americké vlogerky Bethanny Mota, má stylové návody, jednoduché a hlavně Beth je sympatická holka :) ale je i spousta dalších a kvalitních DIY vlogů i v češtině.

co znamená štěstí?

Dnes je mezinárodní den štěstí ⭐ a není špatné napsat takový článek k zamyšlení na téma ⭐lidé a štěstí⭐ jak si lidé představují štěstí? Co je dělá šťastnými??? Co mě dělá šťastnou? Myslím že každý si štěstí představuje jinak, sto lidí-sto chutí, takže omlouvám se, ale já to vidím prostě takto. Vlastně, ne neomlouvám se! Myslím, že můj pohled je "správný"- chapete mě ne? Prostě si na svém názoru stojím 

Jak už jsem jednou řekla, každý si štěstí představuje jinak, každého dělá šťastného něco jiného, někdo má hodnoty štěstí hodně vysoko,potřebuje něco velkého, jiní stačí malý detail, setkala jsem se s lidmi, kteří byli nešťastní jen proto, že od života očekávali něco velkého, byli sklamáni, zhnuseni životem, trpěli depresí, ale znám i takové kteří chtějí jen málo, stačí jim jen trochu a cítí se dobře, zeptala jsem se pár přátel, co je dělá šťastnými a hned první odpověď se mi moc, moc líbila, ano i tohle by mě udělalo šťastnou: Sedět jentak v parku v arealu psychiatricke léčebny. Sluníčko svítí, ptáci zpívají a ja pozoruji veverku, která běhá od stromu ke stromu a neví na který ma vylézt. A ty samozřejmě. Zítra tam zase prosedím celé odpoledne. Je tam nadherně. Ano tomu věřím, moc děkuji mé drahé za odpověď, jako další jsem měla třeba barbie a labutí jezero, roztomilé, jak málo stačí ke štěstí :) dostala jsem i další podobnou odpověď a tou jsou seriály, moji maminku dělají šťastnou šťastné děti ❤ no jo maminky, nejlepší kamarádka mi napsala, že radost ji udělá rodina, dárek, dobrý film, kamarádi, líbí se mi jak se radují z maličkostí :)

dostala jsem i zajímavou odpověď není to nic přímého, spíš taková k zamyšlení, obecná... :) takové věci, situace jsou.. říkám jim krásné... realita jako protipól některých mých ideálů dokážet být hodně frustrační/deprivační :D zajímavé že? Hodně lidí si štěstí spojuje s nějakým místem, situací, i já za štěstí nepovažuji nic hmotného, jsem šťastná když jsem s lidmi které mám ráda, je jedno kde, jen vidět jak jsou spokojeni smějí se, mají mě rádi takovou jaká jsem a já je také. Vidět radost druhých mě těší.

přijde mi zajímavé ptát se lidí na takovou otázku, když o tom přemýšlím, jak často se někoho na tuhle otázku ptá? Já snad poprvé!! A upřímně u některých mě odpověď překvapila.  Na začátku jsem mluvila o lidech co čekali příliš, ano překvapuje mě to, nedokáži si představit co přesně by jim udělalo radost, peníze? Luxus? Krása? Ne nepříjde mi to jako to nej, nej, nej důležitější, to co by mě dělalo nejvíce šťastnou, k čemu jsou peníze, krása.. Když je člověk sám.

Jak si představuji štěstí? Myslím si že je to takový zvláštní pocit v žaludku, něco jako láska, možná i něco silnějšího, protože láska je součást štěstí, když jste zamilovaný jste i šťastní. Pocit štěstí člověka naplňuje, je pro mě náplň života, mám takový dojem že dnešní den by měl každý z nás pořádně oslavit. :)

Trochu opožděně dodává ještě dvě štěstí, jsou dvou výjimečných lidí, první z nich je osoba která mi moc pomohla ve chvíli, kdy mi bylo nejhůř, jsem ji za to moc vděčná, tak ráda bych ji to oplatila ❤ tuhle osobu moc obdiviji, děkuji E. 

Šťastnou mě dělá pocit že někomu pomůžu a že jednou uzdravím kamaradku z roztroušené sklerózy :) šťastnou mě dělají chvíle kdy můžu hrát na kytaru a vyjádřit tím co citim:)

Druhé štěstí je od dívky, která podle mě moc štěstí v životě necítí, moc ji neznám, ale něco mě k ní přitahuje, mám pocit že toho máme hodně společného. L. já vim, zní to neuvěřitelně, ale zase bude dobře, možná ne teď, ale bude! Když tomu budeš věřit, dokážeš to :) 

přemýšlím co mě dělá šťastnou, je to těžké. Ale šťastnou mě dělá naděje ve vyléčení kterou jeste mám, a moje nejlepší kamarádka která mě nikdy neopustila a ví o mě všechno. Asi ti toho moc z nepovim:D moc toho neni co mě dělá šťastnou 

Na závěr chci poděkovat všem, kteří mi odepsali, svěřili mi štěstí, každý jsme jiný, těší nás něco jiného. Tenhle článek mě jen utvrdil v mé teorii štěstí, je v maličkostech.

život malého králíčka- o mých psychických problémech

Poslední dobou se mi zhoršuje psychický stav a asi bych chtěla něco o tom napat, asi v tomhle článku řeknu o mých problémech, o tom jak jsem na tom teď, popíšu moje strachy... No uvidím k čemu se nakonec dohrabu. Možná je to divné, ale články píšu hrozně dlouho, některé i několik týdnů, tak nedokáži v tento okamžik říct, s čím vším se vám svěřím.
Psychickými problémy trpím nejspíš od 6.třídy, nevím to jistě, žila jsem dlouho s tím, že mé stavy nejsou nic zvláštního, že jsem prostě divná a neschopná, svoji diagnózu jsem se dozvěděla až před rokem a půl. Na podzim 2013 jsem nastoupila na léčení na psychiatrickou kliniku, moje první diagnóza? Mentální anorexie, anorexii jsem netrpěla moc dlouho, přišlo se na to brzy- zkolabovala jsem. Pamatuji si že po týdnu stráveném na psychiatrii jsem slyšela od dvou doktorů nejdříve: jsi sociálně frustrovaná a potom i termín sociální fobie, o téhle úzkostlivé poruše jsem toho moc nevěděla, strach z lidí, vyhýbání se kontaktům, za ty roky jsem to brala už jako mou přirozenost. Po návratu z nemocnice jsem se docela rozjedla a dostavily se strachy z přibírání, začala jsem zvracet, po každém přežeru jsem zvracela, nejdřív občas, pak častěji a častěji, nedokázala jsem se ovládat, když to na mě přišlo musela jsem, nechtěla jsem jíst, zvracela jsem snad všude, v pokoji do misky, do sprchy, u stromu... Zhoršovala se mi nálada, zmizel můj optimistický náhled na svět, začala jsem se zase řezat, trestat se- bít se, na jaře 2014 přišel můj první pokus o sebevraždu, o sebevraždu jsem se pokusila ještě 3krat, ale poprvé jsem to myslela vážně. Když jsem byla na léčení moje doktorka řekla že se z toho nejspíš dostanu, že jsem na tom moc dobře, snažím se. Bohužel se objevila větší překážka než anorexie, bulimie mi život komplikuje víc než anorexie, za rok jsem přibrala téměř 10kilo, začala jsem kouřit, řezat se, zhoršili se mi deprese i úzkosti. Doktorka mi předepsala antidepresiva, ale začínají být slabé. Bojím se sama sebe... 

Ahoj dnes je 9.3. 2015 dnes jsem byla u doktorky, od minulého vážení další 4kila na hoře, měla jsem hrozný deprese, přejídání zvracení, úzkosti...nevím co mám dělat, jsem jak slon... Chci umřít. Nedokáží žít s takovou to vahou, můj život ovládá jídlo, chci jíst, cokoliv...!
10.3.2015 přežer,jsem neschopná!!

Moje strachy? Přemýšlím co bych sem mohla napsat, nechci psát o tom jak se bojím nafukovacích balónku, chci psát o spíš o úzkostnech. Asi si řekněte, že mě děsí to co většinu lidí, asi by jste měli pravdu... Mám hrůzu z pohledu druhých, toho co si o mě myslí, z toho že zklamu, ublížím... Bojím se toho tak moc, že jsem spoustu let nebyla schopná projít kolem skupinky mladých lidí, vyhýbala jsem se parku, přišla téměř o všechny přátelé. Vždycky jsem záviděla lidem, kterým je jedno co si o nich ostatní myslí, protože mě osobně to hrozně svazuje...

Ale nechci říkat jak jsem na tom hrozně, hodně jsem se posunula v před, bavim se s lidmi, spolužáky, mám nové přátelé, baví mě společnost, chodit ven, žít! Jsem moc ráda :)  někdy si říkám že už jsem moc rozjetá, ale bohužel neumím se sebou moc pracovat, můj život stále ovládají strachy a léky.

Poslední o čem bych se chtěla zmínit, je jaký problém mi dělají emoce, v ovládání pocitů *hlavně nedej na sobě nic znát* jsem se stala tak dobrá, že sama nepoznám, nedokáži určit, pojmenovat vlastní emoce/pocity. Nesnáším když se mě psycholog zeptá jak se v tuto chvíli cítím, jak jsem se cítila v ten a ten okamžik, protože já to nevím, nedokáží to určit, pojmenovat a dokonce, ani kolikrát sama nevím jestli něco cítím.

Jak jde asi podle článku poznat, každý den jsem na tom jinak, někdy jsem v prdeli jindy jen blbě :-D

Fotka z doby anorexie 

Moje dobité nohy... Modříny a pořezaný kotník

Pupik po jednom bulimickym záchvatu....

Snídaně: vařila myšička, po prvé

Konečně jsem se dokopala napsat článek o snídaních, já snídaně miluji, je to moje nejoblíbenější jídlo dne, já snídám každý den a nechápu ty co snídaně vynechávají, dřív jsem každý den jedla to samé, ale teď experimentuji, a čas od času zkusím něco nového. Snídám sladká jídla, mám ráda sladké po ránu, slané mě moc neuspokojí... Ráda si ráno hraji s chutí, barvami, zkouším kombinovat chutě, hraji si s detaily.

Moje nejoblíbenější snídaně je jogurt+tvaroh, chia, musli/cereálie, ovoce, někdy přidám i čokoládu, oříšky, kakaové boby... Líbí se mi barevnost, jak cereálie křupají, hlavně miluji chuť bílého jogurtu a tvaroho, jsem schopná sníst velký jogurt jen tak, je takový svěží.

Už dlouho mě láká rýžová kaše, je ji plny internetu instagram, vypadá úžasně a už jsem ji taky propadla, miluji rýžovou kaši- dělám ji s instantních vloček, je to rychlé a naprosto mňamózní. Příprava je jednoduchá, tekutiny, já dávám půl hrnku mléka a půl hrnku vody, přivedeme k varu, pak přidáme půl hrnku vloček a vaříme, píší 2-3 minuty, mě to vychází spíš na 3-4, čekám až kaše pořádně zhoustne, pak jen přidám co mám ráda ovoce, oříšky,skořici, různé másla... Mňami, je to krásný začátek dne ❤❤ líbí se mi jak kaše vypadá, dá se ozdobit.

Lívanečky, jsou teď oblíbené, já si je taky občas dopřeji, ale jen výjimečně, musím mít na ně chuť, dělám si americké lívance v upravené vegan verzi, mám ráda vegan... Nevím k teto snídani asi toho moc nenapíši, nejsem jejich fanoušek, lívance snidam s jogutem+tvarohem, k tomu ovoce a oříšky, nevím ale nějak mě to nebaví, to si radši dam muffiny... Ale na ty k snídani nemám moc chuť :-D